Hobitín na Folprechtce? | Tábor TOMíci 2024
Když se podívám z okna, tak mi není zrovna do zpěvu. Zataženo a deštivo mi nedělá nějak dobře. Jak by se nejlépe dalo uniknout před tímto pomyslným strašákem podzimu? Možná by mohl pomoci jeden dlouhý příběh, který se opravdu stal…
Je léto, krásný sobotní den a u malého stolku sedí partička nezbedných hobitů, kteří jemně tahají ze svých dýmek a obdivují svou krásnou úrodu. Existuje pramálo podnětů, které by dokázalo tyto stvoření vykolejit. Většinou se zajímají jen o sebe, dobré jídlo, dolanské listí a o správně uvařený mok. V ten den se však přihodilo něco nečekaného. Klidný všední dýchánek byl z ničeho nic narušen jistou skupinou. Už z velké dálky byla slyšet a po chvilce to hobiti spatřili. Jako první je poznal Peregrin Bral a praví: „Kmotře, blíží se obrovské množství cizích hobitů“ Po chvíli si uvědomil, že se blíží velká oslava pana Bilba Pytlíka, který bude slavit své 111. narozeniny. Když početná sestava gratulantů zastavila u stolku a dostalo se jim vlažného přivítání přišel vladyka Kraje, sám Paladin II. Hosty řádně přivítal a vyzval je k zabydlení v luxusních stanových norách.
Téměř 60 mladých hobitů se společně se staršími postaralo o nádhernou oslavu pana Bilba. Byli to půlčíci z těchto kmenů. Hdrnožkové, Pytlíci, Kšandičkové, Křepelkové, Bulíci a Bradnorádové. Za svým dávným přítelem dorazil i čaroděj Gandalf Šedý. Večerní párty se pěkně rozjížděla, ale něco se přihodilo. Klidný průběh byl narušen. Pan Bilbo zmizel.
Mladý Frodo Pytlík marně pátral po svém strýci. Prolezl každý kout na dně pytle, ale Bilbo nikde nebyl. Jediný, koho našel byl Gandalf, který ho informoval kam jeho strýc zmizel a předal mu veškerý majetek po Bilbovi. Nejzáhadnější byla položka kruhového tvaru. Zlatý prsten, který je nejmocnější zbraní ve Středozemi. Jeden prsten, který vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže. V tu chvíli bylo jasné, že všichni hobiti doprovodí Froda a Sama do vesnice Hůrka, kde se opět sejdou s čarodějem a domluví se na dalším pokračování. V hostinci U Skákavého poníka však čekali zbytečně. Čaroděj nedorazil. Místo toho k půlčíkům přišel hraničář ze severu, který se představil jako Chodec. Byl to Aragorn, Isildurův dědic. Ten jim vysvětlil, že musí společně vyrazit do Roklinky. Během této cesty naše hobity přepadly přízraky v černém a Froda vážně zranily. Bylo tedy nutné odnést zraněného k panu Elrondovi. Ten svou mocí vyléčil Froda a celé skupině se posléze představilo několik nových tváří. Gimli, Legolas a Boromir. Mělo se rozhodnout, jak se naloží s prstenem. Jediná volba je pokusit se ho zničit v Hoře Osudu. Tak vzniklo společenstvo prstenu.
Společenstvo vyšlo vstříc svému úkolu, ale brzy je osud donutil jít přes doly v Morii, ne všem se tudy chtělo jít, protože z toho místa jde strach. Nejenom, že je problém se tam dostat, ale nikdo vlastně přesně neví, co se za branou skrývá. Během průchodu dolem jsme ztratili jednoho člena – Gandalfa. Společenství dostalo veliký zásah, cíl cesty se ale nijak nezměnil. Další těžkou ranou byla ztráta Boromira a unesení Smíška s Pipinem. Společenstvo se rozpadlo a naši hobiti museli jít chvíli s Frodem a Samem a chvíli zase s Aragornem aspol.
Od této chvíle začalo úplně jiné dobrodružství. Skupina s Frodem musela lapit zvláštního tvora, kterému se říká Glum. Hobiti s Aragornem zase museli pomoci Rohanům od Sarumana, čaroděje, který se otočil na zlou stranu, a následně čelit nelítostným skřetům při bitvě u Helmova žlebu. Během toho musel Frodo bloudit Mrtvými močály, aby našel nejkratší cestu do Mordoru. Měl štěstí, že Glum cestu znal a přivedl svého pána až k Černé bráně. Bitev v tomto příběhu je opravdu dost a skupina kolem Aragorna vyrazila na pomoc do země Gondor, který vyslal nouzové volání přes majáky. Před branami Minas Tirith proběhla další velkolepá bitva. Frodo se už dokázal přiblížit velice blízko k Hoře osudu, ale nejprve se musel dostat přes zemi Mordor. Bylo to těžké, ale vše se povedlo a Jeden prsten byl zničen a s ním i temný pán Sauron.
Pán Prstenů. Tak o tomhle byl velmi stručně letošní tábor Tomíků na Folprechtově louce. Věřím, že většina z vás tenhle příběh dobře zná. Je to velice komplexní a promyšlený příběh z dokonale vymyšleného světa. Nacpat to všechno do 14ti dnů byl poměrně složitý úkol. Díky tomu jsme museli spoustu věci z příběhu vynechat. To jsme nahrazovali dobrovolnými diskuzními kroužky a různými shrnutími v průběhu tábora. K tomu krásně sloužila velká mapa Středozemě, nakreslené na starou plachtu medvěďáku. Na ní jsme každý den zakreslovali náš posun a připínali jména postav. Pro některé „hobitky“ mohlo být matoucí, že jsme skákali z místa na místo v ději. Tímto jsme to snad dokázali vysvětlit. Celkově byl tábor nabitý scénkami a efekty. V příběhu hodně figuruje oheň, který je s námi velice spjatý. Tento živel jsme tedy, bezpečně, využívali naplno. Jak se jinak zbavit Jednoho prstenu než ho hodit do závěrečného ohně, že?
Všem zúčastněným děkujeme a těšíme se na další akce
Vedoucí
