Cyklopuťák Morava – Turnov

Po dlouhém hledání jsme letos zvolili trasu proti proudu Moravy, kolem Orlických hor a nejkratší cestou do Turnova.

Autobus nás dopravil nedaleko hranice se Slovenskem u Lanžhotu. Zajeli jsme se podívat k soutoku Moravy a Dyje (v roce 2013 jsme sem nedojeli kvůli bahnu a velké vodě). Po odpoledni plném žhnoucího slunce a potu nás zachránilo bistro s dostatkem tekutin v Mikulčicích u slovanského hradiště. Nakonec jsme dojeli za Hodonín a přespali u plechových hal ve společnosti komárů.

V neděli byla naše první zastávka v Petrově. Petrovské plže jsou vyhlášené malované vinné sklípky a překvapivě jeden z nich otvíral už v půl jedenácté a to byla příležitost k ochutnávce. Strážnicí jsme projeli téměř bez zastávky (Strážnické slavnosti s davy lidí ve vedru nás fakt nelákaly) a přes Veselí na Moravě uháněli do Ostrožské Nové Vsi, kde jsme se pozdravili s Míšou (za svobodna Varclovou) a dostali jsme kafe a kdo chtěl i skvělou slivovici. Nevynechali jsme Staré Město, ale táhlo nás to do cíle ve Spytihněvi (blížila se bouře). Skvělý majitel restaurace Kavárna U přívozu nás nechal přespat v salónku!!! A v noci to stálo za to, ve stanu bychom určitě plavali.

Po bouřce se výrazně ochladilo a přejeli jsme přes kopec do Kroměříže, kde se hlavním kulturním zážitkem stal pivovar Černý orel a vedlejší čokoládovna Yesterka (zámecký park byl zavřený). Dál po rovině proti proudu Moravy, která měla břehovou vodu a nesla neuvěřitelné množství kmenů a větví (úsek Kroměříž – Tovačov jsme projeli v roce 2014). U Blatecké štěrkovny u Charvát jsme vedle rybářů přespali.

Olomoucí jsme projeli hladce po cyklotrase a zastavili až v Chomoutovském pivovaru. Návštěva Sluňákova se protáhla, protože jsme vyzkoušeli řadu atrakcí v zahradě Domu přírody. Pak už rychle na oběd do Litovle, vynechali jsme Mladečské jeskyně, ale Loštice s Tvarůžkovou cukrárnou jsme si nenechali ujít. Den jsme ukončili v hostinci U Keprtů v Leštině a noclehem nedaleko místní ČOV.

Středu jsme zahájili v úžasné Kavárně v oranžerii v Bludově a pak prchali před deštěm do Hanušovického pivovaru. Podařilo se nám nezmoknout. Po terénní vložce z Malé Moravy jsme v polovině puťáku opustili řeku Moravu (Králický Sněžník si dáme až příště) a údolím Tiché Orlice dojeli do Mladkova a „vyšplhali“ na České Petrovice do restaurace Na Rozcestí. Opět se blížil déšť a začali jsme shánět střechu nad hlavou. Nakonec uháníme na Čihák, kde nás přijali s otevřenou náručí (úsek Hanušovice – Bartošovice byl opakováním z roku 2012). Máme pokojíčky s postelemi a teplou sprchu a večer ještě pivo.

Šestý den jsme začali švédským stolem a přes Bartošovice zamířili do Polska. Projeli jsme podél Divoké Orlice a výjezd do lyžařského střediska Zieleniec vystřídal dlouhý sjezd na Čihalku a do Olešnice v Orlických horách. Dojezd na Dobrošov byl ve znamení rychlého piva do kelímku, protože právě v 18 zavírali. Déšť jsme přečkali v zádveří, a protože jsme nesehnali střechu nad hlavou, zamířili jsme k blízkému bunkru. Loučka s mateřídouškou a výhledy na náchodský zámek byla nakonec výbornou volbou, přestože v noci sprchlo.

V pátek jsme po mlžném ránu prokličkovali vesnicemi kolem Rozkoše do České Skalice a po kávě a zákuscích v cukrárně navštívili Ratibořice a uháněli na Chvalkovice s hospodou Na Betoně, pak kousek po stejné trase jako loni mezi  Heřmanicemi a Kuksem a přes Chotěborky do Velkého Vřešťova. Cíl byl v Boháňce – Skály, kde nás domácí zlákali do místní hospody u požární nádrže a nechali nás tu v pohodě postavit stany. Byla to nečekaně skvělá volba. Místní letní kino jsme nakonec nestihli.

Poslední den jsme zahájili kulturou na hořickém Sv. Gothardu a hořickými trubičkami a pak projeli téměř po rovině jižně od Jičína k Mladějovu a přes žehrovské lesy do Turnova. Tropickou žízeň bylo ale nutné ještě uhasit těsně před cílem na Podháji.

V pohodě a s řadou gastronomických i jiných zážitků jsme projeli 520 km a nastoupali 2900 m. Letos se naše cesta obešla bez pádů a zranění a jen s jedním píchnutím na duši.

Jana M.