Další mise turnovských značkařů do rumunského Banátu
Další značkařská mise zavála turnovské značkaře na banátské nejodlehlejší turistické trasy. Tyto trasy byly vyznačeny okolo roku 2010 a od té doby zde nikdo turistické značení neobnovoval. Po podrobné prohlídce na Mapách.cz byl naplánován postup, který spočíval v tom, že se dvě čtyřčlenné skupiny vydají proti sobě, aby vyznačily modrou trasu. Jedna vyrazí z vesnice Rovensko, druhá z vesnice Šumice. Po třech dnech značení se obě skupiny spojí a budou pokračovat se značením zelené trasy do vesnice Bígr. Jako bonus si navíc vyznačí cestu na zdejší nejvyšší kopec s názvem Svinicea Mare (1224 m. n. m). V součtu to bude znamenat celkem 85 km bez civilizace se spaním v místních lesích a nutností nést si vše v batohu. V našem plánu to vycházelo na 5 značkařských dnů v terénu s tím, že na konci pátého dne dorazíme do vesnice Bígr.
Mezi největší neznámé patřily otázky na výskyt zdrojů pitné vody, divokých psů a co dělat při setkání s medvědem. Až na psy jsme si celkem se vším dokázali poradit. Medvěda jsme naštěstí nepotkali a místní bukové lesy poskytly řadu potůčků a pramínků. Tam kde voda nebyla podle našeho gusta, pomohla outdoorová vymoženost zvaná filtr na vodu. Psy jsme nakonec potkali, ale byli to naštěstí psi hlídající stáda ovcí. Přibíhali většinou brzy po ránu a budili nás svým ne příliš přátelským štěkotem. Přece jen jsme pro ně byli něčím novým, co bylo dle jejich názoru potřeba řádně vylekat a vyštěkat.
Oproti časovému harmonogramu jsme se s druhou značkařskou skupinou sešli až po čtyřech dnech. Důvodů bylo několik. Značenou cestu bylo někdy nutné doslova vypátrávat, zvlášť když se neshodovala s mapovým podkladem. Někdy bylo nutné vyznačenou trasu zpětně zamazat a vrátit se zpět, to když nás zbytky značení zavedly do neprůchodného lesa. Denní průměr tak vycházel okolo 10 km vyznačené trasy. I přes malé zpoždění jsme nakonec stihli vyznačit i zelenou trasu na Svinicea Mare. Všichni jsme se shodli, že výhled na okolní prales patřil k vrcholům výpravy. Spatřit v kruhovém výhledu nekonečné bukové lesy bez jediné známky civilizace se Vám v Evropě jen tak nepoštěstí. Bohužel, nebo spíš naštěstí, není kopec dosažitelný pro každého. Nejbližší vesnice je totiž vzdálena od vrcholu přes 20 kilometrů.
Poslední dva dny pochodu byly dost perné, protože se změnil ráz cesty. Z pastvin kopírující horské hřbety jsme museli přejít napříč přes několik hřebenů. Cesta navíc přestala kopírovat lesácké cesty a někdy bylo nutné trasu vyznačit v místním pralese úplně nově. Poslední den jsme tak byli nuceni skončit značení 11 km před toužebně očekávaným Bígrem a vyrazit co nejrychleji, do vesnice, kde jsme měli objednáno ubytování a večeři. Bohužel celých jedenáct kilometrů nám místní lesáci dokazovali, jak lze změnit lesní cestu v dokonalou bažinu. Večeři jsme nakonec stihli, ale všem nám bylo jasné, že obnovu posledních jedenácti kilometrů necháme na někom jiném. Na to už prostě nebyla síla ani morál. Navíc byly kmeny stromů po odpoledním dešti úplně mokré, takže nám poskytly perfektní alibi, abychom to nechali další značkařské partě, která se sem chystá.
Tato značkařská výprava byla celkově třetí, kterou jsme do Banátu absolvovali. Všichni z naší party vám potvrdí, že zdejší krajina, ale především lidé se vám dostanou pod kůži a vy se sem prostě musíte vracet. Možná je to proto, že vedle putování se při kontaktu s místními lidmi a jejich krásné češtině dozvídáte i jejich příběhy. Ve vesnicích ještě stále vidíte (spíše cítíte) pospolitost a vzájemnou komunikaci. Drží se neděle a bohuslužba je skutečným vrcholem týdne. Vedle náboženského svátku je pro místní lidi příležitostí se v klidu vzájemně potkat, pozdravit se a ujistit se, že lidé, kteří zde žijící patří k sobě. Myslím, že tahle pospolitost dala místním sílu zde žít téměř dvě století a obstát ve zdejším drsném, ale nádherném kraji.
Za účastníky Zbyněk
Účastníci výpravy: Jana Leitnerová, Jana Mejzrová, Vendulka Šubertová, Petr Horáček, Vojta Tomášek, Míra Mejzr, Honza Leitner, Zbyněk Báča
PS: na závěr je ještě nutno zmínit o setkání v Eibentálu s Martinem Úblem, tvůrcem Stezky Českem. V současné chvíli připravuje podobný projekt a naše skupina mu slíbila získání informací z naší cesty, které použije pro „Stezku Banátem“. Společně s ním zde byl i redaktor českého rozhlasu Jiří Jelínek, který s námi udělal krátký rozhovor. Rozhovor je ovšem poznamenám několika mými vypitými pivy. Nicméně Jana L. se v rozhovoru krásně rozpovídala o značkařské nosičce, kartáčích, pilkách a barvách svého manžela.
Odkaz na reportáž: https://program.rozhlas.cz/zaznamy#/plus/2023-06-03. Čas reportáže: 7:26:30 hod.
Tento článek byl odeslán (ve zkrácené podobě) ke zveřejnění do redakce Turnovska v akci, proto se omlouvám za poněkud větší strohost než je obvyklé.
