Květnová řeka Jihlava s Krtečkem

Tradiční květnové vody se letos zúčastnilo 16 vodáků, i když jeden vodák jedoucí na háčku bylo vlastně zvíře, které mezi nás nicméně krásně zapadlo. Milerův Krteček nahradil náhle onemocnělou Petru Flanderkovou a sjel s námi 50 kilometrů řeky Jihlavy bez jediného zaváhání. Od Kostelce až do Okříšek měl neustále dobrou náladu a úsměv mu po celou dobu plavby nezmizel z tváře. S úsměvem přivítal i Magdu a Víťu Němcovi, kteří se k nám přidali na poslední chvíli, když zjistili, že naše volba letos padla na řeku, která protéká jejich městem. Jejich nečekaná účast nám v sobotu večer vyřešila dilema, kde složit hlavy, ale hlavně kde usušit mokré věci. Po několika sobotních deštích jsme byli totiž poměrně mokří, takže jsme rádi přivítali spodní patro jejich skromné vily, kde jako ubytovací bonus Víťa zapnul topení. Když navíc Radek sáhnul do strun a ze všech stran začaly kolovat lahve různých obsahů, nemohla být vodácká pohoda větší. Do vodácké nirvány už chyběl jen hořící oheň, který nám ovšem Víťa zakázal. Podle Magdy prý minulý týden v domě vytíral a nechtěl, abychom mu zasvinili vytřenou podlahu. A tak se většinová část posádek (mimo Pavla a mě) raději věnovala vyhodnocení tzv. Kanadského bodování, které jsme letos s Pavlem vyhráli. Zjevným nedopatřením jsme dostali nejvíc nominací na loď, která se jako první cvakne. Řekli jsme si tedy proč neudělat kamarádům radost. Počkali jsme si na první lávku přes vodu, pod kterou se kolohnát Pavel prostě nemohl vejít, a otočili to. Zlí jazykové, kteří naše cvaknutí viděli, sice tvrdili něco jiného, ale věřte někomu, komu sedí na háčku Krteček.

Nedělní ráno nás přivítalo jasnou oblohou, suchými věcmi a stoupající teplotou. Většinu jezů jsme hravě sjížděli a Tomášův Krtek neztrácel úsměv. Háčkyně si plavbu rovněž pochvalovaly. Sjíždění jezů bylo vždy jen pro kormidelníky, takže ženy byly v suchu a v pohodě. Tato pohoda trvala ovšem jen do té chvíle, kdy Jana L, zahlásila manželovi Jendovi L., že se před nimi nachází kámen jako kráva. Bohužel pro ně se před kamenem jako kráva nacházel ještě jeden. Sice menší, ale o to zrádnější (takový ten těsně pod hladinou, který háček typu „UPOVÍDANÁ ŽENA“ zaručeně přehlédne). Zrádný kámen loď manželů Leitnerových krásně stočil a hned vzápětí loď klasicky otočil. Komentovat nastalou situaci nemá příliš cenu, protože každý kdo zná zmiňovaný manželský pár ví, že v tu chvíli se zatáhlo nebe, po kterém začaly lítat blesky, které má stvořitel připraveny pro ohlášení příchodu konce světa.

Velice zkušení manželé Němcovi vstoupili rychle do přicházející bouře a upozornili na blížící se vyhlášenou restauraci Kolnička, která podle nich zažene chmury a vyčistí nebe. Naštěstí měli úplnou pravdu a ukázalo se, že kvalitní jídlo a dobré pivo dokáže zázraky. Plavba po obědě pokračovala v ranní pohodě a to až do večerních hodin, kdy jsme si před Bransouzemi našli krásnou loučku na přespání. Od blízké maringotky jsme si vypůjčili lavičky a stoleček, nanosili něco dřeva a očekávali přílet čarodějnic. Radek navíc opět šáhnul do strun a vše bylo opět tak jak má na správné vodě být. Až teprve snižující se teplota a ubývající zásoby dřeva nás přiměli zalézt do spacáků.

V pondělí přesně v 7:15 se nám o budíček postaral strojvedoucí projíždějícího rychlíku R 624 Rožmberk. Buďto vodáky nenáviděl nebo je naopak rád viděl, ale hlasitý pozdrav, který vymáčknul z dieselové lokomotivy zvané brejlovec, stačil k tomu, abychom se všichni vzbudili a začali vstávat do velice chladného rána. Po snídani jsme vyrazili na klidnou plavbu rušenou většinou jetelnými jezy. Jeden jez si kluci Mikulovi zpestřili tím, že se se rozhodli pro tzv. přetažení, nikoli přenášení. Chvilková nepozornost způsobila, že špička lodi se zapíchla do boku jezu, což následně způsobilo, že loď sjela dolů, kde se překlopila a z jezu do ní začala natékat voda.  Navíc se spodní částí opřela o kámen. Okamžitě se celá zaplnila vodou a nedalo se s ním téměř pohnout. Vzniklá situace nevypadala příliš dramaticky a to až do chvíle, kdy nám došlo, že v převrácené lodi se nachází kytara. Radek, majitel kytary, v sobě nezapřel muzikanta ochotného za hudbu položit život. Neohroženě se vrhnul na jez a jako smyslu zbavený začal vyhazovat věci z lodi na břeh. Smutnou ironií je fakt, že jako poslední vytáhnul z lodi dokonale umytou kytaru.

To už se blížil konec plavby a na nás čekal poslední jez toho dne. Zdálo se, že o všech cvaknutých vodácích je rozhodnuto Paddleboardový závodník Pavel dokonce svezl loď posádky Jirka Ulmann & Vojta Tomášek z jezu, neboť oba borci již nechtěli riskovat májovou koupačku. Značkařský guru Libereckého kraje Jirka poděkoval Pavlovi, nastoupil pod jezem do lodi a hned všem dokázal, že je především značkař. Loď s přehledem zapíchnul do hromady roští a okamžitě se i s lodí převrátil. Nicméně se tím vyhnul závěrečnému mytí lodi a Vojtovi „obětavě“ ušetřil spoustu práce. Alespoň to tvrdil na svoji obhajobu.

Závěrečná jízda domů se pak nesla ve znamení hodnocení kladů a záporů háčka Krtečka. Všichni muži se shodli, že klady jednoznačně převládají. Zvláště kladně bylo hodnoceno, že neodmlouvá, v hospodě zbytečně neutrácí a má pořád dobrou náladu a neztrácí úsměv. 

Pokud je dostatek vody, tak můžeme všem Jihlavu doporučit. Je to sympatická říčka v krásné krajině s překvapivým množstvím peřejí (tedy spíše peřejek) a s poměrně velkým množstvím jezů, které jsou jetelné nebo se snadno přetahují.

Zbyněk

PS: Tomáš Flanderka prý po návratu domů nadšeně referoval o kladech svého háčka. Dostalo se mu prý velice chladné odpovědi, která zněla „Tak si jeď příště s Krtečkem“!!!